(Nejen) nový článek

24. září 2016 v 0:22 | Werika |  Říkejme tomu deník
Že by zas jeden pokus?

Nostalgie je svině. Od okamžiku založení tohoto blogu mě dělí osm let, což tvoří 42% (náhoda?!) mého dosavadního života, a to není zanedbatelné procento. Je fakt, že těch několik posledních let by se vzhledem k mé nevalné aktivitě asi nemělo počítat, ale v posledních několika měsících jsem si matematiku užila více než by mi bylo libé, a tak opusťme aritmetiku a pojďme tlachat o jiných neméně nedůležitých věcech.

Když jsem zakládala tento blog, zrovna jsem končila pátou třídu a vydávala se na dobrodružnou a trnitou cestu středoškolským vzděláním. V okamžiku, kdy píšu tento příspěvek, jsem již tuto část životní pouti zakončila a nyní mě čeká další rozbouřená řeka, jinak také známá pod názvem vysoká škola. Upřímně, cítím se naprosto nedostatečně připravená na to, co mě čeká, protože se pořád nemůžu zbavit pocitu, že mi není dvacet(!?!???!!), nýbrž sotva čtrnáct. Je pravda, že když se podívám na příspěvky z doby, kdy mi tolik skutečně bylo, vidím asi nějaký mentální posun, ale... chápete mě? Někdy bych se nejraději vrátila do školky.

Abych ale jen neskuhrala jako nějaký životem zbitý stařec, musím říct, že se mi splnil několikaletý sen - dostala jsem se na svou vysněnou školu v Londýně (Imperial College London), obor Biomedical Science (biomedicína). Začátek školního roku je však daleko blíže, než by mi bylo libé a ono osmimilionové město mě trochu děsí, i když jsem si ho tolik zamilovala. Ono to asi nebude úplně Londýnem, jakožto tím, co v něm zažiju... a asi toho bude hodně. I když tak nějak tuším, že asi budu muset dát vale mé nejlepší přítelkyni prokrastinaci, ty pocity se zatím skrývají za jakýmsi blaženým oparem. Bude to tvrdá rána po těch čtyřech měsících absolutní nečinnosti (obzvláště poslední čtyři týdny byly mimořádně neaktivní díky mé šikovnosti a následné sádře na noze).

Cítím, že touha psát mi zůstala, ačkoli to z tohoto blogu vůbec nevyznívá. Navíc mám zvláštní tušení, že v následujících měsících by se mi virtuální kapesník deník mohl hodit. Proto je poměrně možné, že se tady v nejbližší době opět objevím, otřepu ze sebe další nános prachu a plísně, a zase zabuším do klávesnice. Myslím ale, že na této adrese už dlouho nezůstanu. Weriku si s sebou nesu pořád (stejně tak jako má "ostatní já"... myslím, že setrvávají polomrtvá kdesi v hlubinách), ale "blogísek" už jsem, doufám, pohřbila.

Jak se to říká? Žijte dlouho a blaze?

Na závěr malá koláž z mého více či méně současného "umění", protože jsem tak trochu exhibicionista a potřebuju polaskat ego.


(má maličkost, kdyby něco)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | Web | 11. října 2016 v 11:34 | Reagovat

A my jsme nestihly uspořádat to setkání v blog.cz tričkách! :-O :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama