Univerzitní ultimátum a jiné neřešitelné problémy

22. února 2015 v 14:49 | Werika |  Říkejme tomu deník
(Martinovi: bohužel skutečně píšu, jen když se mi podaří překonat mé téměř neprolomitelné lenostní zábrany.)

Dnes titulek článku překvapivě není hyperbola. Naneštěstí.

Odkud jen začít… Nevím, kolik z vás vlastně zná detaily týkající se mé existence, ale nyní budu muset trochu poodhrnout roušku své tajemnosti (ha, ha). Tak tedy, je mi osmnáct a jsem ve třeťáku na gymnáziu. Nejvyšší čas, aby si člověk začal dělat jasno, kam hodlá směřovat. Což o to, s tím nemám problém. Jelikož mým cílem je konat něco užitečného a během svého nicotného života aspoň někomu pomoct, rozhodla jsem se, že medicína bude ten správný obor. A když se k tomu připočte má vysněná Anglie, volba se zdá jasná. Za posledních pár měsíců se několik vytipovaných univerzit asi hodně diví opakovaným návštěvám z jedné IP adresy.

Když pomineme strach z přijímacích zkoušek - paradoxně se těch zahraničních bojím méně než českých -, vše vypadá perfektně. Jenže není.

Možná už jste z minulých článků zachytili matné narážky na fakt, že mám přítele, a to už skoro rok a půl. Po sedmnácti měsících už snad můžu bez přehánění říct, že ho miluji. Oba jsme ve třeťáku. Oba chceme na vysokou. Problém je v tom, že se naše vysněné destinace liší asi o 1 500 kilometrů. Česká republika tak trochu nesousedí se Spojeným královstvím, že. Co nám brání studovat v jedné zemi? Z jedné strany to je (dosud) sedmileté studium v angličtině a setrvání v Česku by znamenalo všechny ty roky zahodit. Druhá strana má problém opačný, tedy strach z cizí země a nedůvěru ve vlastní znalosti jazyka. A setrvávat ve vztahu, který dělí téměř tři státy a jedna vodní plocha, je poněkud… komplikované. Jak velká může být frekvence vzájemných návštěv? Létat si každý týden přes půl Evropy stoprocentně není žádná finanční sranda. Jako další alternativa se nabízí rozchod?!!??!??? Ehm, děkuji, nechci.

Zdá se mi to, nebo tahle situace nemá přijatelné východisko? Po každé debatě na toto téma jsem musela dát sušit polštář a zakoupit si další balení kapesníků. Nyní vám dávám prostor se zasmát a blahosklonně si poťukat na čelo, pokud jste tyto pocity doteď zadržovali. Jasně, je mi osmnáct, rok a půl je naprosto zanedbatelný a moje "šílená láska" brzy ochladne a vše bude v pohodě. Navíc se bychom se mohli rozejít i během vysokoškolského studia, a co by si pak ten obětavý počal v zemi, ve které především vůbec nechtěl skončit? To vše mi je úplně jasné. Ale ať jsem jakkoli mladá a naivní, neberu žádný vztah, ať už cizí nebo svůj, na lehkou váhu. Nedokážu mávnout rukou a jít si po svých, hledajíc nového potencionálního partnera.


Pořád mi ještě zbývá rok a půl na gymplu. Během té doby se ještě leccos může změnit. O to ale nestojím. Jsem spokojená právě teď. Možná, že se po tom roce a půl ukáže, že vztahy na dálky fungují. To si ale teď nemůžu ověřit, takže hádám, že mi momentálně nezbývá nic než doufat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 23. února 2015 v 19:29 | Reagovat

Já plánuju ve třeťáku jet na rok do Francie, ale nemám přítele, takže tohle dilema řešit nemusím... Ale vím, jaké to je, když je mezi někým veliká vzdálenost... takže raději se vyhýbám vztahům na dálku...
Přeji, ať najdeš alternativu :)

2 LiPo LiPo | Web | 8. března 2015 v 8:30 | Reagovat

Když v mém životě nastane nějaký podobný zádrhel, říká mi máma vždycky: "Když nemůžeš problémy vyřešit, nech je, ony se vyřeší samy." Rok a půl je ještě dost dlouhá doba na to, aby se stalo tolik změn, že ti z toho půjde hlava kolem. Já jsem třeba před rokem a půl ještě vůbec netušil, že se nakonec rozhodnu studovat jiný obor, než na který jsem se dlouhá léta chystal. :-)

3 svarc.an svarc.an | 8. března 2015 v 14:45 | Reagovat

ahoj, osobne si myslim, ze bys to udelat mela, pokud je to tvuj sen:) byla by fakt skoda setrvat v cesku! navic znam par lidi, kterym vztahy na dalku funguji:) ps muzu se zeptat na jake univerzity se chystas hlasit?

4 svarc.an svarc.an | 8. března 2015 v 14:46 | Reagovat

ahoj, osobne si myslim, ze bys to udelat mela, pokud je to tvuj sen:) byla by fakt skoda setrvat v cesku! navic znam par lidi, kterym vztahy na dalku funguji:) ps muzu se zeptat na jake univerzity se chystas hlasit?

5 fae fae | Web | 6. dubna 2015 v 16:13 | Reagovat

Ahoj Weru, tohle ti tedy opravdu nezavidim, bohuzel, moje stanovisko by v takove situaci bylo, jak jsi uz zminila, ze za rok a pul se muze leccos menit. Nechci ti prat nic zleho, moje zkusenosti vsak zatim vzdy smutne povrdily, ze planovat si budoucnost vztahu tak daleko bylo zbytecne. Cimz ti moc preju, ze jste spolu tak dlouho, a taky zavidim... c:

6 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 14:52 | Reagovat

Jé, ani nevíš, jak rád tě tu nacházím! :) Je to taková nostalgie, staré blogové časy... Je to zvláštní, jak najednou všichni řešíme úplně jiné věci...

[2]: Naprostý souhlas. :)

7 Kája Kája | Web | 27. dubna 2015 v 14:44 | Reagovat

Chápu tě. Já na tvém místě bych se vykašlala na Angli. Je to právě přítel, kdo mi (nevědomě a ne vlastním zaviněním) brání najít si brigádu v zahraničí a na dva měsíce vypadnout pryč... :D Jsem zvědavá, jak nakonec dopadneš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama