Srpen 2013

Život je jen dočasný stav mysli.

29. srpna 2013 v 21:23 | Werika |  Kresby
Jen čmárám.

Ani necítím potřebu vyjádřit se k tomu obšírněji. K čemukoliv, vlastně.

Obrys tužka HB, dokončeno s 6B.



O šprtství

2. srpna 2013 v 17:19 | Werika |  Hrát si na filosofa...

Školní téma v mimoškolní čas.

Určitě to znáte z vlastní zkušenosti. Prakticky v každé třídě se vyskytuje aspoň jedno individuum, jehož žákovská vypadá, jako by někdo usnul na klávese s číslem 1. Každý úkol má vypilovaný stylem àla starořecké sochy, všechny testy ofajfkované a v hodině může nahradit audio encyklopedii... Takový člověk si prakticky kdekoliv okamžitě vynese přízvisko "šprt".

Nevím, kdo je tak nazýván u vás, ale u nás jsem tak byla známa já.

To je nálepka, kterou někdo omylem přetřel sekunďákem a teprve pak nalepil. Snažit se jí zbavit je jak rvát ze sebe kůži. Nikdo mě tak nenazývá nahlas, ale i když už to vlastně nikdo nedává najevo, nesete si to v sobě. Jednou šprtka, navždy šprtka... To cítíte.

Jaký je vlastně původní význam slova šprt? Mám ten pocit, že se má jednat o někoho, kdo tráví každý den hodiny nad učebnicemi a úzkostlivě se bifluje každý prd. A možná to už není zahrnuto v definici, ale taky s tím mám trochu spojeno "hujerování", úpornou snahu zalíbit se učiteli.

Uvažuju, jestli u mně v pokoji někdo měl namontovány miniaturní skryté kamery. Jestli viděl, jak se STRAŠNĚ MOC ŠPRTÁM. Jo, já jsem od přírody talentovaný prokrastinátor, takže při ohlášce testu se uchechtnu a vezmu sešit do ruky večer před písemkou. Někdy až v den D ráno. A někdy taky vůbec ne. Stejně jsem na tom s našimi vyhlášenými projekty. Znáte tu anglickou průpovídku? "If tomorrow isn't the due day, then today isn't the do day." Volně přeloženo, dokud mě netlačí datum odevzdání, nehnu prstem. Pak samozřejmě s naprosto chladnou hlavou zpanikařím.

To, že mi pak vše vychází na jedničky, už je jiná. Nechlubím se často, ale mám skvělou paměť na dvě věci - nepodstatné kraviny a školu. Rozhodně zažívám dny (a není jich zrovna málo), kdy chci náš gympl polít benzínem a škrtnout sirkou. Rozhodně nezbožňuju každý předmět, ale já si těch sedm hodin protrpím s pozorností nastavenou aspoň na 85% a mám klid.

S učiteli vycházím v pohodě. Proč? Protože na ně sladce žvatlám? Ne. Protože se k nim chovám pokud možno zdvořile, ale normálně, neboť to jsou taky lidi (i když to tak někdy nevypadá). Navíc tu platí staré dobré "jak ty na mě, tak já na tebe", tak proč si komplikovat život vzájemným štěkáním po sobě?

Mám barevné nadpisy v sešitech a všemožně "vytuněné" prezentace, super. Fakt to neznačí nějakou snahu o rektální alpinismus, když nám to ani nekontrolují. Jsem "umělecká duše", kurde! Mám ráda barvičky a vzorečky. Nudim se, ošperkuju si zápisek. Papíru není nezbyt!

Jo, zajímá mě spousta věcí a nemám problém si přečíst National Geographic - a klidně i odstavec z učebnice, když na to přijde. Ale nedělám to kvůli tomu, abych pak mohla oslňovat profesory - baví mě to a robím to sobecky čistě pro sebe samou. Nevím, jestli jsem opravdu tak moc ujetá, nebo to prostě je tak těžké akceptovat.

Když něco vím v hodině, často dlouho mlčím, než odpovím. Někdy se neobtěžuju přihlásit vůbec. To jsem se naučila právě kvůli tomu, aby se na mě nedívalo skrz prsty. Udělám ze sebe záměrně ignoranta...

Věřím tomu, že v tomhle určitě nejsem jediná. Proč je ale nutno házet nějaké pózy, proč člověk nemůže být projednou sám sebou bez toho, aby ho hned nějak označili? Určitě se najdou i tací, kteří mají výborný prospěch díky tvrdé denní dřině doma a tedy by na ně seděl popis "šprt". Ale i tak, proč to odsuzovat? Třeba je to naplňuje. Třeba jsou šťastní. Myslím si, že hlavní věcí v životě je pocit štěstí, a to, ať už pramení z propařených nocí či četby kapitoly o kroužkovcích. Proč někomu upírat právo konat a chovat se tak, aby se z něj stal spokojený člověk?