Březen 2013

Vědkyně

16. března 2013 v 20:21 | Werika |  Rádoby poezie
Ze včerejší noci. Protože když vás natahuje a nemůžete spát, píšou se nejlepší verše.


Vědkyně


křečovitě se držím
lana z binárního kódu a rádiových vln
jediné co brání
systémovému zhroucení

z poplašných zařízení visí
rozervané elektrické dráty
i jiskřící výboje výsměšně pohasly
v prospěch vyšší moci

jsem těleso s nestabilní oběžnou dráhou
a zákon přitažlivosti přestává fungovat
struktura mého vesmíru
se hroutí do černé díry

marně pátrám po známých neznámých
když základy logiky praskají ve švech
a základní operace
ztratily svá pořadí

kyselina v žaludku se vylila
a nyní leptá mé hrdlo
utápím se v protonech
hledajíc opačný náboj

---

a tak na mne mluví prázdno
a objímá mě tma
když mým přítelem a láskou
zůstává jen myšlenka

Postřehy

7. března 2013 v 21:19 | Werika |  Říkejme tomu deník

Chodím, sedím, dívám se, poslouchám, mluvím, mlčím... vše okolo si zapistuji do mentálního sešitu.

  • Včera při ranní rutinní cestě do školy nastoupila do tramvaje jistá žena. Polovinu jejího obličeje byla zdeformována takovým způsobem, že jsem si vzpomněla na Sloního muže. Druhá půlka však prozrazovala, že se jinak jedná o krásnou paní. Tvářila se dosti nešťastně. Bylo mi z toho smutno. Doufám, že ji někdo miluje. Uvědomila jsem si, jak vděčná jsem za své zdraví.

  • Pár slunečních paprsků a stoupající rtuť teploměru dokáže pořádně nakopnout náladu. Dnes ale obloha hrozila deštěm, a přesto se cítím ještě radostněji než při tom nádherném počasí. Včera jsem jej totiž prožívala sama, zatímco dnes jsem den sdílela ještě s někým. Pouhá přítomnost jediné osoby prozáří den víc než nejjasnější světlo.

  • Pozitivní myšlenky skutečně fungují jako vábnička na dobré události. Až tak dobré, že můžu po dlouhé době brečet smíchy. A co se úsměvu týče, je vysoce podceňován. Kdo rozdává pozvednutí koutků neznámým na ulici? Včera jsem to nesměle zkusila. Jaké překvapení, když se mi dostalo stejné, podobně ostýchavé odezvy. Byl to moc příjemný pocit. Někdy se taky odvažte.

  • Zamilovanost? Slepé zbožňování dotečného a naprostá ignorace jeho nedostatků, téměř posvátná úcta?
    Mít někoho rád? Vědět a znát jej se vším všudy, se všemi chybami a přesto cítit náklonnost?
    Možná jsem přišla na ten rozdíl?

Cítím se spokojená.


Jedna ze dvou

4. března 2013 v 19:04 | Werika |  Jednorázovky
Jakože "příběh". "Literatura".
Radši to moc nerozebírejte.

---

Nebe se dnes odělo do zářivě modré. Tak jásavá, sytá barva. Hotová slavnostní atmosféra otevřeně vybízející k procházce, tanci a veselí.

Jaký to výsměch včerejšku.

Nasupeně zírám vzhůru ke zcela bezoblačné obloze. Paprsky pozdně odpoledního zimního slunce mě provokativně lechtají na tváři. S každým krokem, který by měl vlastně těšit, cítím čím dál větší odpor. Nakonec radši obrátím zrak ke špičkám zablácených bot. Božský to pohled. Rychlostí ospalého lenochoda před sebe pokládám chodidla. Leva, pravá, levá, pravá.

Stále a pořád dokola.

Nejhorší na tom je, že jdu s ním. Měla bych si toho cenit, vážně vím, že bych měla. Trmácet se sem jen kvůli té chudé čtvrthodině společně stráveného času. Potřeboval by náruč díků a velké objetí. Místo toho mu poskytuju zarputilé mlčení a občasné jednoslovné odpovědi, za které bych si s chutí vrazila.

Nemůžu si pomoct.

Zbyl mi ještě dostatek empatie na to, abych vycítila, že netuší, co se děje. Není to jeho vina, moc ráda bych mu to pověděla, jenže pak bych musela vyklopit i zbytek pravdy. A už jsem za život obdržela dost přízvisek na to, abych se zasloužila o ještě jednu.

Žárlivka.

Ne, děkuji uctivě. Radši spolknu svou dávku hořké medicíny.

Připadejte si jedinečně, když víte, že po vašem odchodu stačí půlhodina k dalšímu setkání. Když se vašich deset odpoledních minut nemůže vyrovnat třem nočním hodinám. Spolkněte výrazy deroucí se vám na jazyk, neodbytně bušící v hlavě, výsměšně křičící v uších.

Nevýjimečná. Nahraditelná. Postradatelná.