Červen 2011

Jaderná fyzika, taneční podložky a další světové záhady

21. června 2011 v 15:53 | Werika |  Kresby
Preventivní varování: článek obsahuje nepochopitelné zážitky a nicneříkající fakta, takže čtete jen v případě, že jste dnes viděli slona lítat na motorce.

Kecám. Název byl jen krásný reklamní tah. Ne ze sta procent, ale o tom taky nemá být ten článek... a proto je to překrásný, roztomilý podfuk. Co se té fyziky týče, málokdo tuší, že jsem tak trochu mimo z fyzikálních tentočků a tak. Nemluvím o tom, jelikož jsme se na to téma jednou ve škole rozpovídala a mí spolužáci se na mě dívali pohledem vypovídajícím o pochybách ohledně mého zdravého rozumu. Tak si to sdílím se sebou. Hlavně částicová fyzika, CERN, kam zanedlouho na den zalezu a budu obdivovat všechny ty mozky, urychlovače částic a další věci, kterým sama rozhodně dokonale nerozumím.
A co se druhé části nadpisu týče, jednou jsem psala o papírcích na žvýkačky, což se dost dobře nedá pochopit, pokud jste u toho nebyli (pozdravuju M. a O.). Takže jsme měli takové malé déja vu, co je těch papírků týče. Nebo něco na ten způsob, akorát herecké obsazení se změnilo. A stejně nechápete o čem mluvím (aneb čůrající fontánka - zdravím N.), tkže bych mohla přestat zastírat a vrhnout se na to, o čem má koneckonců tento článek být - aspoň podle rubriky...

Není to super nová kresba. Minimálně tak dva týdny to bude, asi. Neptejte se mě, jestli to je manga či nový styl. Ani jedno.
Jenom trochu stínování, praxe na kreslení rukou (respektive ruky) a nějaké nové oči... Vivat rusovlásky!


Minulost

15. června 2011 v 17:30 | Werika |  Rádoby poezie
Včera jsem se už potřetí účastila křtu Almanachu studenstké a žákovské poezie - a to s sebou neslo víc než jednu výhodu. Nejen že jsem zameškala angličtinu a matiku (:D), potkala jsem své kamarádky a hezky si pokecala, ale také mé básně se do Almanachu dostaly a to již potřetí, což pro mne samozřejmě znamená velkou poctu. A aby toho nebylo málo, mám jich tam rovnou pět. Mé kamarádky tam také mají ty své, a dokonmce i má sestřenice, která je momentálně v druhé třídě, si zasloužila čestné místo v této malé knížečce, jež nyní dlí u mě na poličce (:
Z této akce jsem samozřejmě odcházela velmi příjemně naladěna a snad i paní Múzu přiklákalo mé veselí, jelokž ještě ten večer mi z pera spynul další střípek poezie. Už bych mohla přestat mluvit (tedy psát, chápeme) a místo toho vám konečně předložit ten počin, viďte (;

Minulost
Stránky popsané tmou
slabikují dávno zašlé písně
ani havraní zpěv je nepřivolá
Tak zaklapni knihu

Půvabný třpyt skleněného plátna
již dávno zmatněl a ztratil příchuť
promítání je zrušeno
Běžte domů, vstupné nevracíme

Bez mysli o nesmyslu

13. června 2011 v 17:29 | Werika |  Jiné
Opravdu jsem poslední dobou u konce s nápady a fantazií. Zázračnou náhodou jsem ale před pár dny narazila na vlemi zajímavé video "29 ways to stay creative" (http://vimeo.com/groups/18199/videos/24302498), které myslím docela pomohlo. Jedním z tipů bylo "Zkuste volné psaní". No jo, to zní hezky, ale co se za tím skrývá? Od toho tu ale přeci máme strejdu Googla. Tak jsem to trochu prosmýčila a zjistila jsem, že volné psání probíhá víceméně následovně:
Určíte si přesný čas (třeba tři, pět, deset minut), vyberete si téma (což ale není nezbytné) a po celou zadanou dobu jen píšete. Neohlížíte se na chyby, kašlete na stylistiku, nečtete si to po sobě, píšete vše, co vám přijde na mysl. Když nevíte, co napsat, napíšete "Nevím, co psát." A pokračujete. Ve většině případů zjevně vyplodíte jakýsi kompletní blábol, ale o to jde. Odplavit bláboly a nechat si jen originální postřehy.
A navíc je to sranda.
Včera jsem se na to poprvé vrhla a deset minut datlovala do Wordu. Když si to po sobě čtu, zdá se mi to úplně na hlavu, zato je to prča :D Téma jsem si nezadala, ale víceméně bych to mohla nazvat "Nic". Není to dlouhé, snad vás to tedy přiláká :D Povězte mi taky, co si o tom myslíte. Mimochodem, volné psaní vám vřele doporučuju! (;

PS: Pod perexem můžete zhlédnout neopravenou verzi, obsahující asi dvacet překlepů, několik chybějícíh čárek a jednu neshodu podmětu s přísudkem :D
---

Jen tak se povaluju okolo a zírám tupě do prázdna. Ptám se sama sebe, proč vlastně? Odbourávám tím něco, pocity, myšlenky, stres? Nemám pocit, že si pomáhám, ale stejně pokračuju. A na stěně ani nejsou žádné fleky, který by mě mohly zaujmout, nic, co by podnítilo fantazii. Nemám důvod jen tak civět a mám se ve skutečnosti zaobírat daleko důležitějšími věcmi, který ale momentálně poletují kompletně mimo mou mysl. Pravděpodobně si jen tak odletěly na dovolenou, ale kam, to už nevím. Přehlížím vše, co už mě celých čtrnáct let života otravuje, a místo toho se propadám do bílé hebounké nicoty. Je vlastně docela fajn, když nad tím uvažuju. Ale ne, já neuvažuju. Vlastně vůbec nic nemyslím, je to problém? Nezaobírám se vědeckými stanovisky či globálními problémy. Jen blbě čumím. Bílá stěna, já, a nic. Možná tak ještě postel, na který vegetuju. Koho ale zajímá nějaká přiblbá postel, když si člověk může jen tak klidně sedět, hnízdit a nestarat se o své lože? Až mě jednou napadne, že bych možná měla hejbnout kostrou a něco se sebou a svou děsnou apatií, udělat, dám vám vědět. Vlastně se teď jen točím v kruhu a teď už vážně nevím, co napsat. Vykašlu se na to. Jo, přesně, vybodnu se na nicnedělání. Je nicnedělání ale taky děláním? Jak se na něj mám vybodnout? A jak mám vlastně bodat? Nemám ani nůž, ani meč či kudlu. Další kravina. Jo, to jsem celá já, celá má osobnost je jeden velkej kravinec. Líbí se mi, jak to slovo zní. Skoro jako blázinec. Nebo žabinec. Máte rádi žáby? Já ani ne, když nad tím tak - neuvažuju. Jsou slizký. Zelený. Nesnáším zelenou. Nemám tudíž v oblibě žáby. A ropušáky bradavičnatý taky ne. Hele - vytrhuju se z koloběhu a právě jsem uvažovala o žábách. Ale ani jsem si nevšimla, jak jsem z vymytého mozku přešla ještě k vypatlanějším žabiskům. Asi bych mohla založit kurz jak se hodit do totálního ničeho v jednom jednoduchém kroku. Jo, to mi vydělá spoustu prachů. A dokonce u toho budu něco dělat!

Pokusně

3. června 2011 v 20:30 | Werika |  Fotky
Nejsou nové... jen jsem si na mě vzpomněla.
PS: Až se budu zase chtít zamilovat, tak mě praštěte, jo?


stolečék.


"A R T is how you tell reality to go fuck itself." bohužel ne má věta.

bubli.