Duben 2011

Seznamte se... Sariklen

30. dubna 2011 v 19:26 | Werika |  Seznamte se...
Už velmi dlouho zde nebylo - původně pravidelně zamýšlené - staré dobré Seznamte se... Tak nyní trochu vyrovnávám deficit :)

Sariklen

s velmi velkou pravděpodobností znáte. Snad ne pod touto přezdívkou, ale jako Smilesy či Ideu, možná i jako Lenku, kdo ví. Nicméně tato osůbka byla v roce 2008 a 2009 velmi známá se svým blogem blog-abc a také si ji mnoho lidí do mysli zapsalo jako horlivou obránkyni autorských práv. Nyní se věnuje... ale to už si přečtete v rozhovoru :))


Nejsi krásná? Tak chcípni!

29. dubna 2011 v 20:14 | Werika |  Hrát si na filosofa...
K tomuhle mě přiměla jistá středeční událost. O tom, že ti hezcí to měli odjakživa snazší, není nutno polemizovat. Je to zkrátka a dobře fakt. A tím pádem není třeba více se rozepisovat, chci totiž napsat o svém zvláštním momentu.
Jak jsme již zmínila, událo se to tuto středu. Poslední hodina. Zeměpis. Všichni padají na lavice. Za mnou sedí jeden spolužák, který se sebe s chutí a prakticky neustále dělá retardovaného. Občas uvažuju, jestli vážně není...
Už nevím, v jaké to bylo souvislosti, nicméně jsme se nějak pohádali. A drahý A. začal - evidentně jako obranu - polohlasem komentovat můj vzhled. Velká prdel, beďary, bla, bla.
Což o to, klidně přiznám, že do modelingového časopisu bych se nedostala. Ale jsem velmi háklivá, když to někdo využívá proti mně. Mohli byste si říct, že už jsem se s tím mohla smířit, ale to jsem zkrátka já, "citlivka".
Abych se dostala zpátky k tématu, začalo to jako vždy: tísnívý pocit v žaludku, třes rukou. Nemám ráda takové situace. A když se schylovalo skoro k breku, najednou jakoby mi cvakl v hlavě spínač. Blik - a něco jsem pochopila.
Obrátila jsem se čelem ke spolužákovi a pevným hlasem pravila: "Jsem strašně pyšná na to, že nejsem jako ty." Odfrkl si, ale nahlas ničím neoponoval. Ano, A. může být namakaný sportovec, ale já mám své dary v hlavě, ne na těle. A když už o tom mluvíme, on taky není výkvět krásy.
Mám své "hezké" i "hnusné" dny. Ale co teď permanentně nosím na mysli, je, že ať si všichni kolem mě blábolí o vzhledu, já sázím na mozek. Když jsem šla po vyučování domů, napadla mne ještě jedna věta.

Lepší velký zadek než malý mozek.

Ony totiž někdy ty svaly ubírají místo šedé kůře mozkové. A make up taky občas žere neurony.


Přítelkyně

26. dubna 2011 v 17:39 | Werika |  Jiné
Věřte mi, nic podobného bych asi sama nevyplodila - ale znáte to, škola. Takže tu máme líčení do češtiny na téma "Můj milý..." A mělo se jednat o předmět. Tak... jsem si vybrala tužku. Co já bych si bez té malé pomůcky počala? :) Může se vám to zdát poměrně přehnané - souhlasím :D Ale to víte, musela jsem dodržet minimální limit dvaceti řádků :D Na papíře to má linek třicet. Tak... užijte si to :D

---

Nedávno jsem ležela na přívětivě hřejivé loži, a zatímco mé oči nepřítomně klouzaly po hrbolatém stropu, v hlavě se mi honily všelijaké myšlenky, domněnky a střípky vzpomínek. Objevovaly se a stejně rychle se opět rozplývaly do temnoty jako fata morgana v žhnoucí poušti. A jeden moment, jeden z těch pomíjivých drobků patřil tobě. Je vůbec možno zapomenou na všechny chvíle strávené ve tvé přítomnosti? Copak bych mohla opomenout svoji přítelkyni, jež činí každý sychravý den o něco příjemnější a každé jitro o kapku jiskřivější, když ji uchopím? Ano, mluvím o tobě, má milá tužko.
Když rozechvělými prsty stisknu kliku a vstoupím do svého pokoje, ihned mi na tebe padne pohled. Spočíváš na třešňovém stole, tiše, trpělivě, a na pohled se zdáš tak nepatrná a leckdo by si pomyslel - pařáty hrůzy se mne dotknou při tom pomyšlení -, že i bezvýznamná.
Nelibý pocit však rychle pohltí okamžik, kdy usednu nad čistým listem papíru a opatrně tě zvednu. Zlatavý sluneční záblesk se dotkne tvého dřevěného těla a ty se náhle skvíš v celé své prostotě i majestátnosti. Už tolikrát se tato chvíle opakovala, a přesto se nemohu ubránit údivu nad kouzelně stříbřitou stopou, kterou vtiskuješ do hladké bílé plochy. Vím, tobě s tvou skromností se ona čára ani tak podivuhodná nezdá. Pro mne však skýtá nevšední podívanou.
Přiznávám, že mě občas malounko pozlobíš, když se tuha náhle s praskotem zlomí. A vzpomínáš, jak ses tuhle zakutálela pod skříň a já tě tak dlouho a zoufale hledala? Ani jsi nemukla a jen ses tiše chichotala mému chabému zraku. Ale když jsem tě konečně nalezla, spiklenecky jsi na mě mrkla a já věděla, že na tebe nemohu mít zlost.
Klesne na mne oblak smutku, když si povšimnu, že již nejsi tak ladně protáhlá jako v době, když jsme se poprvé setkaly. Tíží mě vědomí, že jednou budeme muset zpřetrhat naše pouto, do té doby však zbývá ještě mnoho a mnoho dní. Zatím jsi mi stále nablízku a já se můžu těšit se slov a obrazů, které protékají mou myslí a vyplouvají ven tvým hrotem.

Úsměvný experiment

23. dubna 2011 v 19:13 | Werika |  Kresby
Lepší výraz by asi byl "usmívající se experiment" :)
Prostě jsem si zkoušela stínování. Na podobizny jsem se vybodla a namalovala si usměvavou slečnu jen tak z hlavy :) Jako předlohu pro stínování jsem použila jednu svoji fotku :)
Je to po delší době zase v Corelu. Nemám, co bych tentokrát vykecávala, akorát, že čtvrtek by euforický (citron a papírky na žvýkačky :DDD), zdá se mi, že jsem do něj čím dál více poblázněná a mám fůru projektů do školy. A to vás přeci nezajímá :D Tak na kresbu.


Potřebuji světlo

15. dubna 2011 v 18:42 | Werika |  Grafika
A kdo z nás někdy po nějaké špetce jasu netouží? Třeba jen svit žárovky...

No a tak nám tady jedna žárovka můj blog rozsvítí. Chudinka není opravdová, dokonce ani nakreslená - je totiž napsaná!
A ne, ani báseň to není. Stejně tak ani příběh ne. Jedná se o velký experiment (Creela: V rámci tebe se dá za experiment označit všechno...) No jo, ale tentokrát je to opravdu premiéra. Nebudu to zdržovat, pokoušela jsem se o typografii!
Nápad mi vnukla Sariklen, která na svém blogu měla článek s typogtrafickým uměním. A já si řekla, proč nezkusit něco nového?

Tak tedy, je tady ta žárovka. Vznikla v Inkscapu a vypotřebovala jsem na ni jednu stále se opakující větu: I just need some light, do you have any? Font se jmenuje Andalus a měl by být dostupný v každém počítači. Není dokonalá, samozřejmě, a také je to velmi jednoduché dílko, ale považte, je to první pokus, není v mých silách ihned se vrhat na umělecké veleobrazy :D Náhodou nemůžu říci, že by se mi tahleta věcička nelíbila :)



Také jsem vytvořila tapetu na plochu s tímto motivem, pokud byste měli zájem, je možno si ji stáhnout na mém deviantARTu zde :)

Příště se můžete těšit (či také netěšit) na další vektorový počin. (:

Mezi zimou a jarem.

12. dubna 2011 v 17:49 | Werika |  Fotky
Och ano, mám asi tak čtyři novinky, které bych mohla zveřejnit, ale jsem líná - a s leností mi zabraňuje bojovat... má lenost. Tak aspoň něco. Přesně řečeno tohle není zorvna nejčerstvější novinka, tyto fotky už si ve složce lebedí od 29. března. A což.


celý článek čeká...

Jaro u jezera

2. dubna 2011 v 14:33 | Werika |  Kresby
Možná to tak nevypadá, ale poslední dobou se navracím k tradičním formám kreslení. Přeci jen, co to bude za svět, až nikdo nebude vědět, jak kreslit pastelkami?
Tak tedy, suché pastely, které mi ve skřími hnily už od září, se dnes dopoledne konečně dočkaly využití. Prohlížela jsem si knihu "Kreslení a skicování" a když jsem se dostala ke dvěma kapitolám - o pastelech a o kreslení stromů, nemohlo vzniknout nic jiného než-li... strom kreslený pastely.
Předloha neexistuje, má chudá fantazie si jen trochu hrála. Celé "veledílo" mi zabralo kolem hodiny a půl. A víte, co mě na tom právě štve? Že taková rychlá kresbička se lidem líbí, a když se s něčím piplám, tak to né, kdo by se o to zajímal...
Nu, ať se tedy líbí! :))