Únor 2011

Myš Lenka

28. února 2011 v 17:08 | Werika |  Rádoby poezie
Výlev až na konci, drazí. Nejprve předkládám básničku. Ano, básničku, po x-té "vážné" poezii se zas jednou vracím k rýmování. Snad i trochu hravějšímu, což u mne není zas tak časté. Nu, od mého prvního (a druhého...) fiaska na Saspi s rýmovanými básněmi jsem se snad trochu zlepšila, už to přece je více než rok. Nějaký ten rytmus, počet slabik a tak. Každý řádek má osm slabik, tak do toho, počítejte!

Mimochodem, myška vedle článku původně byla zamýšlena jako minutová prácička, jen doplňek, ale to jsem prostě já. Jak něco začnu, dolaďuju a vypiplávám, že se to zvrtne v půl hodiny. Ale zase je to taková hezká ilustrace :)

Myš Lenka. MyšLenka. Myšlenka.


Myš Lenka

Vážení, to je k nevíře!
Já vám v hlavě nosím zvíře.
Je to myška neposedná.
Štěstí, že je jenom jedna!

Máš ji taky? Znáš ten pocit.
Sotva mozek ráno procit',
už pobíhá kolem, piští,
z kouta do kouta si sviští.

Že je krotká? Ale jděte!
Jen si klidně dále spěte.
Než stihnete mrknout okem,
zmizí, mrška, za potokem.

Marně hledám, marně bádám.
Kde jen vězí? Pouze hádám.
Nepřiběhne, když se vztekám.
Nadarmo tak slovy sekám…

Přijde sama, stačí sečkat.
Vždyť každý z nás musí přečkat
čas, kdy radost dlí spíš venku,
neb nemáte svou myš Lenku.

...

"Deňýček": Nikdy si nemyslete, že horší už to být nemůže, lidičkové. Vždycky to může být blbější, to vám garantuju.
Válím se mezi bílou (vlastně už ani ne tak bílou) hromadou popčíkaných a zmačkaných šnuptychlů a teploměr se na mě směje s čísly pohybujícími se od sedmatřicítky po takřka třicet osm. To, že zůstávám až do pátku doma, by mi ani v nejmenším nevadilo, zvlášť když máme příští týden jarní prázdniny, ale naše škola jde v pátek na Černou labuť, kterou jsem tak sakra moc chtěla vidět. Ou nou.

Co se nemůže pokazit, to se pokazi

24. února 2011 v 20:14 | Werika |  Říkejme tomu deník
Mimoto, že jaksi ÚPLNĚ POSTRÁDÁM HORNÍ LIŠTU (takže dneska bez obrázků a spolu) kašlu na nějaké spisovné psaní. Díky, fakticky nemám náladu.
Přesně řečeno nějakou náladu mám. Cítím se hnusně. Bídně. Hluboko pod toho nejnižšího psa, kterej existuje. Vyšťavená, sevřená, úplně kaput. Není to vidět navrchu, ale je mi špatně, špatně, špatně. Jsem vydrancovaná, kteromě jediného pocitu, kterej fakt není pozitivní.
Přísahám při všem, že tohle je ten nejhorší rok, který jsem doteď zažila, a nekecám, protože důkazy mi visej přímo před očima. Všechno blbý se odhrálo v jednom únorovým týdnu, a když jsem myslela, že to už prostě nemůže bejt blbější... Tak je. Život si ze mě prostě dělá dobrý den, velký šoufky. Prostě to je všechno v naší rodině, ne mimo ni. A nikdo si není ničím jistej, pořád se neví,jak se všechno vyvrbí.
Bojím se. Bojím se o ně všechny a vím, že aspoň v jednom případě nemůžu doufat, že nastanou lepší časy. Za celou tu éru ze mě nevypadla ani jedna slza. Pořád čekám, kdy přijde, ale prostě nic, Jako by se moje slzné kanáljky ještě naschvál vysušovaly a nenechaly mě upustit trochu emocí ven. Jasně, jen pojď, ty mocný osude, a bez varování udeř znova! Vůbec nám to totiž nevadí, všichni jsme hrozně šťastný, když se nám bortí půda pod nohama!
Po pár chvílích uklidňování se píšu ještě. Promiňte, je mi jasný, že nechápete, o čem mluvím a vůbec vás to neobohatí, ale potřebovala jsem ventil. Není lehké, když vám všichno před očima najednou udělá -puf- a není to...
Jo, milý M., kdybys ty byl můj hlavní problém jako tehdy, byla bych ještě vděčná.
Aloha, drazí.

Vivat Pop Art a boty.

22. února 2011 v 18:59 | Werika |  Grafika
Jup. Už velmi dlouho jsem, s výjimkou současného designu, nepracovala v Inkscapu. Od Vánoc sice vlastním Corel Draw, ale nechtěla jsem na první pokus nic riskovat. A první pokus... čehože?
Nu ano, jednoho ne tak malého experimentíku, který zahrnoval moji vlastní fotku a její "zvektorizování". V původní formě nevypadala vábně, ale když jsem se rozhodla převést ji na vektorový Pop Art... myslím, že to za to stálo, co říkáte?
Ano, zabralo mi to asi půl dne a jedno zhroucení Inkscapu (ještě, že už ukládám každou minutu), ale výsledek se na deviantARTu pyšní asi osmi "favourites", což je na moji osobou velké, ba přímo sloní číslo :D
Mimochodem, miluju i ty samotné boty. Má je kamarádka, jsou to Conversky a stojí na nich "This is not a shoe" ... a na druhé: "This is a MANIA"! A to se mi nehorázně líbí :D

Nu, tak nechť se líbí i vám, vážně je to výtvor, na který jsem po dlouhé době poměrně pyšná.


Ostrava v zelené

20. února 2011 v 12:30 | Werika |  Fotky
(Creela (to jste nečekali, co?): Tak si říkám, kde vidíš tu zelenou? Já teda jenom na jedný fotce...)

Holt jsem lemra líná a dávám sem své přes týden staré fotky až teď. Minulý čtvrtek jsem byla v Komenského sadech, jelikož nám škola konči v čtvrt na dvě a ve tři mám francouzštinu. Domů bych to nestihla -.- Nu, tak jsem popadla fotoaparát a vydala se na hodinu mezi zeleň. Aaa, a teď už tu zase leží sníh D: Tentokrát nijak zvlášť umělecké. :)

Skipping the stones
Ostravice!
...
Samozřejmě, aby se vám nezasekal počítač, vkládám zbytek pod perex. (:

Láska v peru

11. února 2011 v 20:00 | Werika |  Rádoby poezie
V posledních dvou dnech jsem dostala příležitost vzpomenout si, co znamená velmi dobrá nálada. Ve čtvrtek jsem zažila hodně velkých dávek smíchu a fotila jsem a byla opravdu šťastná. Ne takové to povrchní "hahaha! a dost", ale něco jako moje osobní sluníčko, takové zavrtané až někam doprostřed a vyzařující vlny teplého světla, chápete? Dneska to bylo taky zajímavé. A paní Múza se opět uráčila zjevit prosté smrtelnici! Pokud pamatujete na hořkosladký, tak se mi splnila alespoň malá část. A to - napsala jsem malé vyznání. Poezii.
Není tak abstraktní jako jiné, spíše hodně obrazná, ale asi je poznat, o co kráčí. Docela se mi zamlouvá, což je vzácné - asi to bude mým hluboko skrytým optimistickým uá, které se momentálně prodralo na povrch :) No, už není víc co říct - užívejte si :D

...

Myšlenka plula slunečním stínem
Ten mandlový pohled se utopil
Klesl k rozzářené šedi

Křídle bez per a ústa v ohni
Jak můžeš věřit v počátek
Když nikdo neslyšel inkoustový šepot?

Klesli každý o pár příček níž
Se sladkou hořkostí míjení
S jednostranným zrcadlením

Uzamčena v kruhu s koncem
Pár srdcí v úderu nezměnilo
Ubíhající linii v paralýze

Jak řeknete česky OC? Originální charakterka?

2. února 2011 v 16:12 | Werika |  Kresby
Už to tak bude. :D Ne, vlastní postava? Asi by to bylo nejvýstižnější a "nejčeštější" (existuje takové slovo nebo jsem opět vynalezla nějaký patvar?) slovo popisující anglické OC, čili original character.
V podstatě stačí nakreslit nějakou postavičku podle sebe, vymyslet jí jméno a dle libosti i nějakou povahu a máte vlastní postavu! Je to trošku na hlavu. Já své "OC", jež vám představím ve svém článku, hodlám někde použít, aby to skutečně byla postava a ne jen jedná malůvka.

Její jméno zní Allia, od latinského alia, což znamená - jak mi tvrdil slovnik.cz - jiná. Je to směšně, není-liž pravda, když vypadá jako tuctová dívenka? :o)

Nu, na tom nezáleží. Nejdůležitější je samozřejmě samotný výtvor! Druhý větší počit v Corelu. Docela hodně času jsem nad ním strávila, vzhledem k tomu, jak jednoduchý se obrázek může zdát. Příliš se mi nezamlouvají obrysy (už jsem začala psát lineart, ale budu se vyjadřovat česky), jelikož jsou poněkud nerovné, ale naopak se mi docela líbí její oči a tričko. K růžové stále chovám mírnou averzi, ale nemůžu tughle barvu úplně zatratit. :D

Dost bylo kecání, jde se na to nejdůležitější.
Má průhledné pozadí, jelikož já nikdy nedokáži vymyslet nějaké vhodné ^^'.
Allia