Listopad 2010

Seznamte se... *Ona

29. listopadu 2010 v 17:09 | Werika |  Seznamte se...
A po dlouhé pauze přináším další rozhovor. Dnešní vyzpovídanou se stala čerstvá "jedenáctka", které byste ale tak nízký věk rozhodně netipovali. Přivítejte perličku mezi mladými autory, blogerku s přezdívkou

*Ona

Co o sobě prozradila, to už se dozvíte v našem intervew... (:

Jiná osobnost

28. listopadu 2010 v 11:14 | Werika |  Fotky
... Jelikož Werika si opět hrála s foťákem a Gimpem.
A taky se včera děsně nudila. Takže se rozhodla vyfotit své vlastní oko a přeupravovala ho až hrůza. Takže jediná věc, která na fotce zůstala stejná, jsou asi řasy :D

Ne, že by se mi to nějak moc nelíbilo, pořád lepší než má nudná šedozelená barva, kterounosím ve skutečnosti. (:

Musím vám ukázat i tu neupravenou :D
*později* Kurník. Tak nic neude, jelikož má genialita už ji smazala ^o^

Zatraceno

27. listopadu 2010 v 18:56 | Werika |  Rádoby poezie
Myslím, že tomu přestanu říkat básničky. Začíná to být trochu matoucí výraz pro osoby, které očekávají něco jemného.


Původně jsem chtěla napsat něco o mém městě, ale tak trochu se to zvrtlo do jiné podoby. Ale já vážně nemám deprese ani nejsem psychopat toužící po krvi, jen mé výtvory se tu představu snaží všem vnutit...
A o čem to vlastně má být?
Nu. Pojetí nechám na vás. Za sebe řeknu, že v tom zůstalo něco o městě, jen v temnější podobě.

Jak si to tak po sobě čtu, vybavila se mi mi to píseň od Green Day, Jesus of Suburbia a část "City of the Damned". Musela jsem si je pustit.


Půl páté v němé uličce
Dvakrát dvě lampy
Žena s cigaretou na nádraží

Ocelové děti od sazí
Odnáší vítr
Ze severu
Nadšený stereotyp noci
Zabalený do plechových úsměvů
Se neroztříštil

Krok a další zpět
A žijí dál



Charlie a...

21. listopadu 2010 v 20:22 | Werika |  Kresby
*a do třetice všeho dobrého :D*
(W: nemyslíš, že už to trochu přehání?
C & S: JO.
A: mně to neva. On totiž vypadá jako... *drastické umlčení*)

Přísahám, dnes už naposledy. :)

Kdy jsem tady naposledy uveřejnila kluka, kterého jsem kreslila bez předlohy? Počkat... byl tu vůbec kdy nějaký?!
Tak to dnes budeme mít premiéru :D Pro mě je dost těžké kreslit osoby mužského pohlaví, ale tento styl mi to docela usnadnil ^^ Navíc jsme si milého Charlieho oblíbila ze dvou důvodů: dobře se mi kreslí a připomíná mi... No, však vizte výše.
Tomuto klučíkovi jest o rok méně než Tally a jeho příjmení zní Hill. Ano, pletu na můj blog angličtinu, ale přeložte si to do naší řeči české - Karlík Kopec??? ^^

A opět nějaká ta nudná fakta, která stejně nikdo nečte... Tentokrát však nezahrnuta v tabulce, jelikož ta je ještě úmornější, viďte? ^^
  • Nevím jak dlouho mi to trvalo, spácháno to v Gimpu a mé osobní hodnocení zní 4,5 z 5.
  • Toť vše :D
Stává se ze mne nějaký sebevědomý člověk, to snad není možné. Abych to trochu zmírnila: Strašně jsem nadávala na tu skleněnou stěnu (poznali jste, oč se jedná?). A pak mi začali říkat, že je dobrá :D Neptejte se mě, jaký je její význam... Já to totiž nevím :D

...A odkaz na devARTu zde, jelikož obrázek zde nevidíte v plné velikosti :)

Nechť se líbí!
Charlie a skleněná stěna

Třikrát hurá pro...

21. listopadu 2010 v 15:26 | Werika |  Kresby
Tally!
*já vás před sebou varovala.*

Aneb po dlouhé době jsem si zkusila něco nového a taky u toho zůstanu. Nneí to realistické, není to manga, není to mutant mezi oběma, co je to?
Můj aktuální styl kreslení!
Ani nevím, jak jsem ho vlastně vymyslela. Jednoho dne se mi jednoduše chtělo tvořit... a místo "typického" obrázku jsem spáchala toto.
A musím přiznat, že se mi tento styl líbí více než můj předchozí, který byl vlastně takový nijaký... neosobní, nerozpoznatelný. Toto je konečně něco, co ke mně patří!
Ještě tedy nemám všechno vychytané, pořád je to velmi nový styl, takže si například ještě budu muset vyzkoušet profily, jiné předměty a pozadí. Ale nastarováno už víceméně mám (: Kamarád mě ponoukal ke komixu, ale s tím by byl problém. Komix, to je běh na dlouhou trať a človkě potřebuje dobrou zápletku. Což já nemám.
Tak jako tak, tohle je úplně první postavička, kterou jsem zpracovala v tomto stylu. Jak jste už asi uhodli, její jméno zní Tally (: *nezaměňovat s obchodem TALLY WEiJL, prosím :D* Je jí patnáct let. A povaha? Zkuste hádat z obrázku. Napovídá, že záporňačka to nebude :o)

U této kresby bych obzvláště ocenila názory a kritiky, jelikož bych ráda vědělaa, zda se vám tento styl líbí. (:

Doba kresleníEh... Já to už dávno přestala počítat :D Přibližně jedno odpoledne.
Velikost650x800 px
TechnikaThe Gimp, (můj nejdražší) tablet a ruce (mozek nezačleněn)
PředlohaMůj vlastní náčrt
Hodnocení****/***** (4/5)
PoznámkaOvšem, že se to ještě dá vylepšit. Vždy je prostor pro zlepšování (:

Tally

Jak se žije bez blogu

21. listopadu 2010 v 13:39 | Werika |  Říkejme tomu deník

Baf!


Překvápko přišlo, mhehe.
Ne, nesežral mě medvěd, neuletěla jsem do vesmíru ani se nerozpustila v dešti. Stále jsem naživu a to až příliš. :)
Odpověď na otázku v nadpise je až směšně jednoduchá: dobře. Kdo blog vlastní, měl by si to zkusit. Pravda je taková, že první dny neaktivity jsem na publikování neměla ani pomyšlení a to díky hromadě - ne, hoře - práce a stresu, která se na mne náhle navalila, i když jsem bláhově - a torchu posedle - každý den kontrolovala blog, zda mi někdo nenapsal komentář. Pak můžu s klidem a potěšením říct, že můj poslední se nakonec posledním nestal a jsem za to moc ráda.
No a v posledních dvou týdnech jsem jednoduše neměla potřebu.
Smazala jsem zkratky odkazující na administraci. Po nějaké době jsem si s překvapením uvědomila, že když nemám Blog.cz stále na očích, nemám potřebu stále jej navštěvovat. Upřímně řečeno - je to uvolňující. Zpětně si uvědomuji, že čím déle jsem na blogu pobývala, tím větší vinu jsem cítila, když jsem nic nenapsala a čím dál častěji jsem kontrolovala nové komentáře. Zapomněla jsem na to, že blog není povinnost. Myslela jsem jen na to, co řeknou ostatní a ne, jestli mám chuť já. Smyslem této stránky mělo být to, že zde publikuji v první řadě proto, že chci a to se mi vytratilo z mysli.
Už mi nevadí, že nemám stovky fanoušků hltajících každé mé slovo. Necítím povinnost zveřejňovat zde všechno. Přeci jen je skutečný svět daleko důležitější než tento koutek (: Byť je také významný. Neznamená to, že jsem na blog zanevřela. To rozhodně ne. Jen jsem... zase o torchu povyrostla :)
A jelikož se toho za dobu mé nepřítomnosti událo spoustu a momentálně mám chuť psát, vypadá to, že dnes bude werikyblogisek (ach, jak iritující) zahlcen články ^^

Ze zapomenutého bytečku někde na severovýchodě Česka zdraví Werika ^^

After the sunset - po západu slunce