Září 2010

Nikdy nezůstaneš nahoře

30. září 2010 v 17:59 | Werika |  Hrát si na filosofa...

"Někdy se mi zdá, že život je jako skluzavka - vyšplháte se nahoru, jen proto, abyste zase sjeli dolů..."


Aneb popadla mne "moje" nálada.
A tak si citátuju.
Snaha je někdy úplně zbytečná.
Když si na vás ostatní nevzpomenou, například.
Když já vzpomínám, ale proč?
Lidé přicházejí a odcházejí a nezajímají se o to, co bylo, ani o to, co je, chtějí vidět jen budoucnost.
Bez minulosti ale nejsou věci nadcházející...
Není dobré žít ve vzpomínkách, ale občas se musíte otočit a podívat se zpátky.

Anyway, tohle je můj včerejší výtvor s mým citátem, úvahou nebo jakkoliv si tento výtvor přejete nazývat. Enjoy or don't a přeji si slyšet objektivní názory, prosím.
quote

Outside.

25. září 2010 v 14:24 | Werika |  Fotky
Poslední dny hltám jednu knihu za druhou a uživám si bez blogu. Ale když už jsem něco stvořila, tak bych to asi mohla dát sem, co říkáte?

Nu... stvořila není úplně vhodný název. Spíše vyfotila, co stvořila příroda (:
Včera jsem popadla náš drahý Canon a vyrazila ven. Zjistila jsem, že jen kousíček od našeho domu se nachází dvě krásná fotogenická zákoutí. Slunce zářilo a hřálo, listy stromů se mírně chvěly v jemném vánku a všude nastalo ticho. Bylo to krásné odpoledne. Jen jsem se tak toulala a fotila... Nemám toho moc, zato se mi některé fotografie docela líbí (: Snad budete mít stejný názor. 

Fallen Leaves. Název je použit z jednoho songu skupiny Billy Talent :)) Ten list vpravo se mi nehorázně líbí ^^

Více fotek v CČ.

Tři plus jedna - 1. kapitola (přepsaná)

5. září 2010 v 20:02 | Werika |  Tři plus jedna
A protože mám dneska dobrou náladu, bude tady ještě jeden článek navíc a hotovo. Máte smůlu. :D

Pokud můj blog navštěvujete už hodně dlouho, pak asi vítě, že někdy v únoru loňského roku jsem zde uveřejnila první kapitolu povídky Tři plus jedna. (nečíst, pokud nechcete dostat infarkt...). A jelikož mi tehdy bylo dvanáct, vypadala, budu upřímná, otřesně. Krátké věty, popisy si daly dovolenou, opakující se slova, příliš přímé sdělování faktů... Děs a hrůza, baych to zkrátila. Ale jelikož příběh sám o sobě za tak špatný nebyl, rozhodla jsem se začít Tři plus jedna přepisovat. Dějová linie se v podstatě moc nezmění, ovšem po stylistické stránce čekala první kapitolu drastická změna. Dávám si záležet, aby se slova neopakovala, více se soustředím na popisy, používám rozvitější věty, takže jsem první část prodloužila asi o stránku. Také jsem musela jméno hlavní hrdinky Jane změnit na Joanne, jelikož inteligentní MS Word mi věčně podtrhával věty, kde se vyskytovalo její jméno a ženský rod, protože si zřejmě myslel, že myslím 5. pád jména Jan. A mě už štvaly ty věčně zelené vlnovky pod každou větou. 
Nuže, doufám, že se vám příběh bude líbit. Je to fantasy žánr, můj oblíbený :)
Přeji příjemné počtení.


Už jde. (a narozky)

5. září 2010 v 14:47 | Werika |  Kresby
Kdo? Tahle dívčina. Kam? Zřejmě do školy.
Ano, velmi originálně (okey, přiznávám to, opožděně) píši o začátku školního roku v neděli. Stejně je to pokaždé skoro stejné. Už po osmé.
Do naší třídy přibyla jedna spolužačka - Korejka - a jinak je všechno při starém. No, vlastně kromě mě. Jsem tak trochu nová. Ano, s novým začátkem přicházejí změny. Myslím, že je z tohoto blogu poznáte sami. Postupně...
Yep, a dneska mám narozky! Ano, dnes se můj věk přehoupl na čtrnáctku a já necítím vůbec žádnou změnu. Jen asi občas zapomenu, že nemám říkat, že mi je 13. :D Od mojí kamarádky jsem dostala první díl Hetalie, takže se smiřte s tím, že mám další závislost ^^.
A jo! Konečně půjdu na ten kurz, o kterém jsem básnila už asi rok! Kurz kreslení pravou mozkovou hemiférou! Dostanu jej na narozeniny! Mít narozky se někdy hodí... ^^

A tak, abych se už dostala k hlavnímu tématu článku. Mám tady zase jednu nezajímavou, divnou a neoriginální kresbu :D Zkoušela jsem si jiný styl, než jakým kreslím obvykle, takže jsem použila barevné linky a pokud se pozorně podíváte, možná naleznete i nějaké náznaky realističtější anatomie :D Přiznávám, že to není dokonalé (např. úzké tělo), ale pořád se to více podobá člověku ^^' Slečnu jsem pojmenovala Kathleen, česky jí říkám Ket.
Myslím, že je zbytečné říkát, v jakém programu jsem ji malovala, když používám jen Gimp :D Ovšem vyřádila jsem se na vrstvách, kterých bylo 12, což je největší počet, jaký jsem kdy použila ._. 

Líbí se mi: Vlasy (^^), oči a levá ruka - na obrázku pravá. Já totiž ruce absolutně nezvládám a toto považuji za ohromný úspěch. :DD
A nelíbí se mi: Totálně příšerný a zkažený strom D: & místy lineart, jelikož je trošku kostrbatý ^^'
Moje hodnocení: asi tak 75%

Nu, doufám, že se vám obrázek bude zamlouvat a že mě nesežerete zaživa ^^


a kdo je (i není ^^) na deviantARTu, může se mrknout sem.
Kathleen

Seznamte se... Alessandra

3. září 2010 v 18:37 | Werika |  Seznamte se...
A máme tady další rozhovor. Dnešním vyzpovídaným je jistá mladá, avšak velmi talentovaná dívka, která si říká

Alessandra.

Co o sobě a svém blogu prozradila, to se dozvíte z jejich odpovědí ;-)




Na úvod klasická otázka: Jak jsi přišla ke své přezdívce?
Tak k přezdívce jsem přišla velice snadno; je to italská verze mého reálného jména. Už dřív se mi tahle "přezdívka" zamlouvala a tak jsem si ji zvolila i na blogu. Původně ale zněla "Lady Claire, vlkodlačka I. z Mieonu", ta se mi znelíbila. Takže teď jedině Alessandra.


Prozradíš, odkud jsi?
Samozřejmě. Konec konců, Praha je veliká a těžko by jste mě v ní hledali. Praha, matička měst, kterou obývám už zhruba tři roky. I když původem jsem středočeška:)


Kolik ti je let a v kolika jsi začala blogovat?
Je mi pouhapouhých dvanáct let. Někdy se cítím na víc, někdy na míň. A blogovat jsem začala přibližně v osmi letech. Uf, to už je dávno.


Kdo nebo co bylo pro tebe podnětem k založení blogu?
Víš, že už si to ani nepamatuji? Nějakou záhadnou náhodou jsem natrefila na server Blog.cz, kde jsem se zaregistrovala. A jsem na něm doteď. I když jsem měla chvíli pauzu, nebo přešla někam jinam (třeba na estránky), vždycky jsem se zase vrátila.
                                                                     
Čemu se věnuje tvůj blog?
No, můj blog je zaměřen především na mě. Ne, zas tak egocentrická nejsem (i když by se to tak mohlo zdát...no, možná to tak i je.:D). Spíš na takové ty literární záležitosti, jako povídky, básničky, úvahy atd.


Kolik hodin denně (týdně) trávíš na blogu?
Dřív opravdu hodně, že to ani nepočítám. Teď už tak hodinku, hodinku a půl, jen co dopíšu článek, pak už většinou na blogu nejsem. Když ale započítáme i komentáře, které většinou v hojném množství, tak to výjde i víc. Tak možná i tři.


Z blogu víme, že tvým velkým koníčkem je psaní. Kdy jsi sepsala svoji první povídku a co je pro tebe inspirací?
Tak moje první povídka snad ani nestojí za zmínku, ne? Vlastně se to ani nedalo nazvat povídkou. Ale pamatuji si na ní; moje kamarádka ležela v nemocnici s otřesem mozku a naše tehdejší třídní učitelka nás poprosila, ať ji něco hezkého nakreslíme/napíšeme. Chytlo mě to. A píšu dodnes:)


Víme, že je tvůj blog autorský. Měla jsi ale někdy i tzv. "bLoGíÍíSeQ"?
Jasně, že měla. Podle mě si tím prošel každý bloger. I když musím říct, že to nebyl ten úplně nejhorší blog. Kdybych zapátrala, našla bych i lepší, neokopírované články. Teď už je ale ten blog nadobro smazaný.


Máš ještě nějaký blog?
No, blog ne, ale web ano. Nachází se na adrese www.winds.yc.cz, je to spíš takový deník, než web. Já se svojí inteligencí ale zapomněla heslo, takže teď si na něj snažím vzpomenout.:D

Proč ses rozhodla mít autorský blog a jaký je tvůj názor na kopírování?
K autorskému blogu mě dovedla Divergent girl, tehdy ještě pod jinou přezdívkou. Jsem ji za to moc vděčná, nedovedu si představit, že bych byla pořád "pixelkařka". Můj názor na kopírování je takový, že to rozhodně není dobrá věc. Vždyť je to proti zákonné! No, nepřeháním. Dobře, když už, tak ať aspoň připíšou zdroj. Ale ten pravý, původní. Často nacházím takové-ty blogy, u kterých to funguje jako "zdroj pro mě, zdroj pro tebe". Tohle určitě není správné. A co se týče autorek již zmíněných blogů, u mě platí pravidlo, že když neprovokuji já je, tak oni neprovokují mě.


Už se ti někdy stalo, že jsi chtěla s blogem "seknout"? Proč?
Ale jistě, taky jsem to už párkrát udělala. Většinou byl problém v čase, nebo v nechuti něco psát.
                                                                     
Sleduješ více návštěvnost nebo komentáře? Co je pro tebe důležitější?
Abych se přiznala, sleduji obojí. Samozřejmě mě víc potěší hezký, napsaný komentář, než nějaká návštěvnost. Ale i přesto mám příjemný pocit, když je můj blog "navštěvovaný".:)


Vytvořila sis přes blog nové přátele? Setkali jste se někdy v reálu?
Přátele jsem si vytvořila, dokonce i celkem dost. Všichni jsou tak kamarádští a vůbec milejší, než jací jsou lidé ve skutečnosti. Navíc bych se nikdy na ulici neodvážila někoho jen tak oslovit. A ne, zatím jsem se s nikým nesetkala, ale nevadilo by mi to. Jen je problém, jestli by mi to povolila mamka.:D

Ví o tvém blogu spolužáci, přátelé či příbuzní?
Ano, pár o nich vědí. Ale mám nad tím kontrolu, když nechci, aby o tom někdo věděl, tak jsem schopná tomu zamezit. Takže o tom ví jen ten, kdo chci. Například jediná spolužačka, moje nejlepší kamarádka v jednom. Pak taky mamka a mámina kamarádka. Huh. To je doufám vše.
                          
Uveď několik svých oblíbených blogů či stránek.
Většinu mám uvedené ve svých oblíbených na blogu, ale dobře, tak tedy aspoň pár těch "nej". Často chodím na web Neliss, tedy na www. crashing.yw.sk, je velmi šikovná. Pak taky k Tempe, ta vlastní blog www.tempe-chan.blog.cz, též je hodně talentovaná na psaní. Nesmím zapomenout na tvůj blog, www.werikyblogisek.blog.cz, bylo zbytečné ho tady asi uvádět, co? No nic. Moje velká internetová kamarádka je s tebou i Kája (www.kajajaja.blog.cz) a Divergent (http://divergent.blog.cz), kterou jsem už zmiňovala. Mohla bych pokračovat do nekonečna.

Z tvého blogu to vypadá, že máš ráda Irsko. Proč zrovna tuto zemi?
Ano, tu zemi mám opravdu hodně ráda. A proč? Je nádherná. Nejradši mám ty památky, co zbyly po Keltech. Ale taky to, že je Irsko ostrov. Když si tak prohlížím fotky, nestačím se divit té kráse. Sice jsem v něm nikdy nebyla, ale byla jsem ve Velké Británii a pořád sním i o cestě do Irska. Tak snad se mi to přání někdy splní...


Co děláš ve svém volném čase?
Tak ty určitě víš, že hraji sedm let na klavír. Zabírá mi většinu času, takže na nic moc jiného nezbývá. Ale pokud se můžu pochlubit (což doufám že můžu), tak jsem úspěšně ukončila jeden rok v dětské televizi, kde nás vybírali pomocí castingu, chvíli jsme se učili a pak už se vrhli na natáčení. Já dělám různé rozhovory z akcí, které se u nás v Praze konají. Baví mě to, moc. Seznamuji se se slavnými lidmi. Kdyby jste mě ale chtěli najít ve svém televizním programu, tak budete hledat marně. Máme totiž regionální vysílání, takže mě "chytnete" jen u nás. Pak je jasné, že chodím ráda s kamarádkami ven, ale to není zas tak časté. Psaní, blogování, kreslení je jasné.

Děkuji za rozhovor a nyní můžeš něco vzkázat čtenářům.
Taky děkuji. A co bych vzkázala? Snad jen, že pokud jsem vás zaujala aspoň trochu a rádi by jste si přečetli moje literární výplody a sem-tam i něco málo z deníku, zavítejte na můj blog. Doufám, že svého rozhodnutí litovat nebudete:)
Alessandra.