Březen 2010

Billie Joe Armstrong - kresba

26. března 2010 v 17:39 | Werika |  Kresby
Píši čím dál tím méně a méně... Ale mně to vůbec nevadí, už nejsem na blogu tak závislá, i když komentáře tedy kontroluji denně :-) Klesá tím návštěvnost, což mi vadí jen minimálně, ale nechápu, proč klesá. Myslíte si snad, že když pár dní nenapíšu, že už se v životě neozvu? :-)

---

Nebýt mé spolužačky - kamarádky, tato kresba by nevznikla. Má totiž narozeniny, v pondělí jí předávám dárky, ale opravdu jsem netušila, co jí dát. Hodinu jsem sháněla CD, o kterém mi říkala, že ho ještě nemá, ale v obou obchodech se ma mě dívali jako na blázna - ta skupina je šíleně neznámá :D Tak jsem nakonec koupila jiné (30 Seconds To Mars, konkrétně) a teď se modlím, aby ho ještě neměla!
A druhý dárek je tato kresbička. A. je totiž velká (když říkám velká, tak myslím HODNĚ VELKÁ) fanynka Green Day, tak jsem se rozhodla, že jí nakreslím hlavního zpěváka, což je B. J. Armstrong. Všichni ho milujeme, že ano? :-D (kdo ne, nechť mlčí :D)

No a je to tu. Skener to tak trochu zabil.

Doba kreslení
Cca 2 - 3 hod
FormátA4
TechnikaTužka HB/2
PředlohaZde. Ale pár věcí jsem si pozměnila podle sebe.
Osobní hodnocení***-/***** (3,5/5)
PoznámkaJak jsem psala, skener s tím provedl nepěkné věci, ale něco jsem samozřejmě spáchala já. Například stínování.

Billie Joe Armstrong - kresba

Seznamte se... Kája

21. března 2010 v 15:53 | Werika |  Seznamte se...
Nejprve bych odběhla od tématu a uvedla jednu věc na pravou míru. Ne, opravdu neodcházím! Vždyť jste si to mohli přečíst i v samotném článku - jen budu oxidovat dvakrát tak více :-D
A máme tady opět další rozhovor, tentokrát je vyzpovídanou blogerkou jistá velmi vtipně a zajímavé píšící dívka,

Kája

Co nám o sobě a svém blogu prozradila, to se dozvíte v rozhovoru :-).

Are you leaving?

17. března 2010 v 19:05 | Werika |  Co považuji za důležité a vy ne
... No, I'm not... Je mi tu moc hezky a jsem tu ráda...
ale... pod duhou je krásně...
Such a beautiful life over the rainbow...

Jump!

8. března 2010 v 18:32 | Werika |  Grafika
Máte smůlu, ale dneska vás taky budu trochu otravovat. Dlouho mi ta pauza vydržela, co? :D

Ale tenhle článek třeba nemusí znamenat, že jsem zpět. Anebo taky může, ale nebudu přidávat tak často. Zatím nevím.

Každopádně, nechme (Deet: Těch žvástů) toho a přejděme raději k důvodu, proč tohle píšu.
Holt jsem si zase hrála s Inkscapem. Hrdě hlásím, že jsem si proces pečlivě ukládala a ani jednou mi to nespadlo! Hur-rá.

Tímto "stínovým" stylem jsem dělala i tento obrázek a dobře se mi s tím pracuje. Řekla bych, že to je takový "můj" styl.

Obrázek zmíněný v odkazu je sice poněkud složitější, ale ani tento, myslím, není z nejhorších.

Ještě jedna poznámka: unavuje mě sice opakovat to pořád a stále dokola, ale prosím, neberte tento obrázek z realistického hlediska. Není záměr mít dokonalou anatomii, jde prostě o ten nápad. ;) Tak jó, myslela jsem ale anatomii realistickou... však to má hlavu, dvě ruce a dvě nohy a dokonce i pět prstů xD Ne, teď vážně, znám i komiskovém postavicčky, které mají hlavu stejně velkou jako celé tělo a mikroskopické končetiny a stejně se to ostatním líbí.;)


Stop it, please

4. března 2010 v 20:10 | Werika |  Zprávy od cesty
Neříkáte si už delší dobu to samé, co si říkám já? Že tohle nemá smysl?

Ze začátku jsem si myslela, že jsem originální. Občas jsem skutečně byla. Snad.

Ale poslední dobou to tady upadá. Co upadá, hnije. Články přibývají, to ano, ale co jejich obsah? Kdysi jsem byla hrdá na to, že zveřejňuji vlastní tvorbu. Ale když se podívám zpět, vidím načmárané malůvky, v nich jakousi marnou snahu o umění. Každá druhá kresba - přeslazená holčička, ostatní kresby taktéž kýčovité. Povídky? Jó, o těch bych si i troufla tvrdit, že nejsou špatné, ale jak často je přidávám, co? O "básních" nemluvě.

Možná za tohle může jakási nápadová i výtvarná krize, ve které plavu už pár měsíců. Možná to je jen špatná nálada. Snad je to vina Shaily. Na tom teď nezáleží.

Víte, kolikrát to ve mně za poslední měsíc cukalo, abych prostě dala domuhle smetišti sbohem? Nespočetněkrát, ale vždy jsem se přes to nějak přenesla. Ani nevím jak. Hodně mi pomohla R. Má virtuální přítelkyně. Pokud tohle čteš, ty víš, že se jedná o tebe. Díky.

Pokud snad máte "strach", že tenhle článek je poslední příspěvek tohoto blogu... není. Dám si pauzu. Nevím na jak dlouho. Možná se vrátím za měsíc. Možná za týden. Třeba už zítra. Kdo ví. Třeba se zítra probudím, tohle si po sobě přeču, zasměju se nad svou hloupostí a půjdu napsat článek.
Uvidíme.
Mám to tu moc ráda. A vy, ať tiší návštěvníci či pilní komentátoři, tvoříte mé záchranné lano. Nebýt vás, nebyla bych tady.

Zatím se mějte.

Werika